PŘÍZVUK A SPODOBA

Německá výslovnost byla (hlavně pro literární a zvláště divadelní potřeby) kodifikována v roce 1898 v knize Deutsche Bühnenaussprache, kterou sepsal Theodor Siebs.

Při výslovnosti je třeba respektovat následující odlišnosti:

1. přízvuk je kratší a důraznější než v čestině, je třeba rozlišovat slabiky s hlavním přízukem, vedlejším přízvukem a slabiky nepřízvučné, a slova domácího a cizího původu.
11. hlavní přízvuk u domácích slov je zpravidla na první slabice, např. Arbeit, dreizehn
111. předpony be-, ge-, ent-, emp-, er-, ver-, zer- jsou vždy nepřízvučné, přízvuk je na kmeni slova, např. Bearbeiten, Gesicht
112. předpony über-, um-, unter-, wieder-, miß- jsou někdy přízvučné a někdy nepřízvučné, např. Untergang, untersuchen
12. U složenin bývá přízvuk někdy až na druhé části (zpravidla v nesklonných složeninách), např. dagegen, zusammen (ale damals, ebenso, keineswegs)
121. Ve složeninách jiného typu jen vyjímečně, např. Jahrhundert, Nordost, zufrieden, vorhanden
122. Vyjímka: posun u některých slov jednoduchých, např: Forelle, schmarotzen
12. Vedlejší přízvuk se uplatňuje především ve složeninách, např. Volksliedersammlung
13. Nepřízvučné jsou koncovky a přípony s e: Hilfe, Ertrag
2. Přízvuk u cizích slov nebývá na první slabice, protože zachovávají původní přízvuk, např.: Atom, direkt, Republik
21. Slova zakončená na -ei, -ie, -ier, -ant, -ent, -ist, -eur, -at, -ion, -ur mají zpravidla přízvuk na této slabice, např.: Slowakei, Marie, Aspirant, Präsident, Aktivist, Monteur, Delegation, Literatur, Natur (vyjímky: Familie, Linie, Tragödie
22. Slova končící na -ismus a -isch mívají přízvuk na předposlední slabice, např.: Kapitalismus, historisch
23. Slova končící na -ieren mají přízvuk vždy na -ie: informiert, Regierung
24. U slov končících na nepřízvučné -or přechází přízvuk v množném čísle z kmenové na další slabiku: der Doktor - die Doktoren
25. Německá slova odvozená cizí příponou mívají přízvuk jako slova cizí, zvláště slova tvořená příponami -ei, -ieren, např.: Raserei, gastieren, Barbarei, u dříve převzatých slov se přízvuk přesunul na první slabiku, např.: Abenteuer
2. V němčině na rozdíl od češtiny neexistuje spodoba neznělých souhlásek ke znělým (sbírat - zpívat), znělá hláska se vyslovuje nezněle nejen na konci slov (ob, und) a před neznělými souhláskami téže slabiky (Obst, er liegt), ale též vždy na konci slabiky, a to i před znělou souhláskou (Grundlage - grunt, Abbruch -apbruch)