POŘÁDEK SLOV VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ - ZÁPOR

1. POŘÁDEK SLOV VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ
byl jako nezbytný předpoklad pro tvorbu jednoduchých vět probrán v jedné z úvodních lekcí.

2. ZÁPOR (Die Negation)

2.1. Zápor na začátku věty (většinou po zjišťovací otázce): nein.
(Jako přitakání se v tomto případě užívá slova doch.)

2.2. Zápor nicht se ve větě oznamovací klade za určité sloveso, ve větě tázací za podmět: Nein, er ist nicht gekommen. Ist er nicht krank?

2.3. V němčině je možný jen jeden zápor (např. po záporných zájmenech): Das findest du nirgendwo. (To nenajdeš nikde). Dvojitý zápor znamená ve většině případů souhlas: Es gibt nichts Besonderes, was wir nicht gesehen haben.

2.4. Zápor kein (v češtině mu odpovídá většinou nespisovné žádný) se klade na místo členu neurčitého, případně vynechaného: Das ist doch kein Unglück.

2.5. Zdůrazněný zápor už ne se v němčině formuluje spojením záporky s druhým stupněm zájmena viel (mehr): Er kommt nicht mehr. Ich mache das nie mehr.

2.6. Záporka nicht popírá buď celou větu (ve větě stojí co nejdále, za určitým slovesem: Das gefällt mir nicht) nebo jen některé její větné členy (ve větě stojí před rozvíjejícícm větným členem, popírá tedy jej: Nicht heute habe ich ihn gesehen).

2.7. Složený zápor weder - noch (ani, ani - ani): Ich habe ihn weder gesehen noch gehört.

2.8. Některé prostředky k zesílení záporu:

2.8.1. Příslovečným určením způsobu: durchaus, ganz (und gar), auf keinen Fall, absolut, im gerinsten: Das kann ich ganz und gar nicht verstehen. Davon will ich absolut nichts wissen. Das berührt mich nicht im geringsten.

2.8.2. Snižujícími slovními vazbami Dreck, Henker, Teufel: Ich kümmere mich einen Dreck darum

2.9. Některé prostředky k oslabování záporu (mnohdy působí dokonce pochvalně): nicht übel, keine schlechte (Idee)

SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ

německá gramatika, lekce 20

Věty v souvětí souřadném jsou spojeny buď jen čárkou nebo čárkou a souřadícími spojkami.

1. Rozdělení souvětí podle druhu:

1.1. Souvětí slučovací (spojky: und, auch, nicht nur - sondern auch): Er liest, und sie redet
(Pokud souvětí nemá alespoň jeden společný člen, píše se mezi větami čárka i před spojku a)

1.2. Souvětí odporovací (spojky: aber, doch, allein): Er will bleiben, aber ich würde lieber gehen

1.3. Souvětí vylučovací (spojky: oder, sonst, nicht): Beile dich, sonst kommst du zu spät,

1.4. Souvětí důvodové (spojky: denn, ja): Gehen wir, denn die Zeit ist knapp.

1.5. Souvětí důsledkové (spojky: darum, deshalb, also): Ich habe viel zu tun, deshalb komme ich nicht.

2. Pořádek slov po spojkách souřadících:

spojky: und, aber, sondern, oder, denn

nemají vliv na pořádek slov; po ostatních spojkách následuje slovosled nepřímý, neboť to jsou původem příslovce: Ich muß anderswohin, deshalb komme ich zu dir nicht.

2.1. Podmět po und se již neopakuje, začíná-li druhá věta slovesem: Ich legte mich hin und schlief bis Mittag.

SOUVĚTÍ PODŘADNÉ

německá gramatika, lekce 21

1. Rozdělení podle členu, kterým jsou uvozovány:

1.1. Nepřímé otázky (jsou uvozovány tázacími zájmeny: wer, was, welcher, was für ein nebo příslovci: wann, wie, warum, wozu nebo spojkou ob): Weißt du, wer noch fehlt?
1.2. Věty vztažné (jsou uvozovány vztažnými zájmeny: der, die, das, welcher, wer, was a zájmennými příslovci womit worauf..): Gib mir nicht das Buch, das ich bereits kenne.
1.3. Věty spojkové
1.3.1. Věty podmětné (spojka: daß): Es ist klar, daß er das nicht weiß.
1.3.2. Věty předmětné (spojka: daß): Ich wünsche, daß du zu mir kommst.
1.3.3. Věty přívlastkové (spojka: daß): Es besteht die Vorausseztzung, daß die Vorstellung ausfällt.
1.3.4. Věty časové (spojky: wenn, als, sobald (jakmile), sowie (jakmile), wie, sooft, solange (pokud), während (zatímco), bis, sooft (kdykoli): Du kannst mich fragen, sooft du willst.
1.3.4.1. Užívání spojek wenn a als (když)
Als se klade pouze při ději, který se odehrál v minulosti a již se neopakoval: Als ich aufstand, ist sie gegangen. (Když jsem vstal, už odešla.) / Wenn ich ihn sah, errinert er mich daran. (Kdykoli jsem ho spatřil, připomněl mi to.)
1.3.4.2. Spojky uvozující předčasný děj: nachdem (potom, když), seit, seitdem (od té doby), als: Nachdem ich den Brief gelesen hatte, gab ich ihn weg. (Když jsem dopis přečetl, odložil jsem ho.) Nachdem ich den Brief gelesen habe, gebe ich ihn weg. (Až dopis přečtu, odložím ho.)
Poznámka: Je-li hlavní věta v imperfektu, je předčasný děj ve větě časové vyjádřen v plusquamperfektu. Je-li hlavní věta v čase přítomném, je předčasný děj vyjádřen perfektem.
1.3.4.3. Spojky uvozující následný děj: bevor (než), bis (než, dokud): Warte auf mich, bis ich komme.
1.3.5. Věty způsobové (rozlišení podle vztahu):
1.3.5.1. Věty srovnávaci (spojky: wie (stejný stupeň), als (různý stupeň)): Es war so, wie ich es mir vorstellte. Es war besser, als wir dachten.
Srovnávání souměřitelných dějů (spojky: je - desto, je - um so (čím - tím), so - so (jak - tak)): Je früher du beginnst, desto früher bist du fertig.
Srovnávání podmíněných a neskutečných dějů (spojky: als ob, als wenn, wie wenn (jako by)): Es kommt mir vor, als ob ich ihn schon gesehen hätte.
Poznámka: vztažné sloveso bývá v konjunktivu nebo kondicionálu (podmiňovacím způsobu).
1.3.5.2. Věty omezovací (spojky: soviel, soweit, sofern, insofern (pokud), nur daß (jenomže), außer daß, es sei denn, daß (ledaže)): Wir helfen dir, soweit es geht.
1.3.5.3. Věty vyjadřující prostředek (spojky: indem (tím, že; tak, že)): Er half ihm, indem er ihm elles besorgte.
1.3.5.4. Věty vyjadřující zvláštní okolnosti děje (spojky: ohne daß (aniž), statt daß (místo, aby)): Er schicke das fort, ohne daß er uns das zeigte.
1.3.6. Věty důvodové (spojky: da, weil (protože, poněvadž)): Er blieb zu Hause, da er krank war.
1.3.7. Věty účelové (spojky: damit (aby)): Du mußt dich beeilen, damit du den Zug schaffst.
1.3.8. Věty podmínkové (spojky: wenn (jestliže, -li), falls; im Falle, daß (jestliže; v případě, že)): Falls es sich bewährt, wenden wir das an.
Pokud se jedná pouze o eventuelní podmínku, používá se také sloveso v podmiňovacím tvaru: Wenn ich nicht krank wäre, wäre ich bestimmt mitgekommen.
1.3.9. Věty přípustkové (spojky: obwohl, obgleich, obschon, obzwar (ač, ačkoli), wenngleich, wenn auch (byť, i když, i kdyby), wiewohl (třebaže)): Ich komme, obwohl ich viel zu tun habe.
1.3.9.1. Věty typu "ať už" (spojky: wer auch, wo auch, was auch, wie auch, ..., so auch): Wohin er auch kam, überall war er beliebt (Ať už přišel kamkoli, všude byl oblíben). So schwer es auch ist, wir müssen das schaffen. (Ať je to sebetežší, musíme to dokázat).

Pokud se jedná pouze o eventuální připuštění, používá se sloveso v podmiňovacím tvaru: So schön auch das wäre, ich glaube nicht daran. (Ať už by to bylo sebekrásnější, nevěřím tomu).