ZÁJMENA

1. ZÁJMENA OSOBNÍ zdvořilé
oslovení
1. ich du er sie es wir ihr sie Sie
2. meiner deiner seiner ihrer seiner unser euer ihrer Ihrer
3. mir dir ihm ihr ihm uns euch ihnen Ihnen
4. mich dich ihn sie es uns euch sie Sie

1.1. Neurčité osobní zájmeno man (man sagt - říká se) se používá v pouze v 1. pádě, ve 3. a 4. pádě se nahrazuje tvarem číslovky ein (man weiß nicht, was einen treffen kann)

2. ZÁJMENA PŘIVLASTŇOVACÍ

mein, dein, sein, unser, euer, ihr, (Ihr - zdvořilé oslovení)

mužský rod ženský rod střední rod množné číslo
1. mein Vater meine Mutter mein Kind meine Eltern
2. meines Vaters meiner Mutter meines Kindes meiner Eltern
3. meinem Vater meiner Mutter meinem Kind meinen Eltern
4. meinen Vater meine Mutter mein Kind meine Eltern

2.1. Přivlastňovací zájmeno se musí vždy shodovat s podmětem - na rozdíl od češtiny, kde se používá zájmeno svůj:

ich tue meine Arbeit wir tun unsere Arbeit
du tust deine Arbeit ihr tut euere Arbeit
er tut seine Arbeit sie tun ihre Arbeit
sie tut ihre Arbeit
es tut seine Arbeit Sie tun Ihre Arbeit

2.2. Zájmena přivlastňovací lze užívat:
2.2.1. v přísudku: Das Buch ist mein
2.2.2. jako přívlastku: mein Buch, deine Feder
2.2.3. samostatně: Das ist mein Buch, wo ist deines?
2.2.4. jako podst.jméno: Jedem das Seine (Každému, co mu náleží)

3. ZÁJMENA UKAZOVACÍ

der, dieser, jener, solcher, derselbe, derjenige, selbst, selber

3.1. Zájmena dieser a jener se skloňují jako člen určitý; zájmeno solcher jako přídavné jméno: ein solcher Mann, solches Material

mužský rod ženský rod střední rod množné číslo
1. dieser Vater diese Mutter dieses Kind diese Eltern
2. dieses Vaters dieser Mutter dieses Kindes dieser Eltern
3. diesem Vater dieser Mutter diesem Kind diesen Eltern
4. diesen Vater diese Mutter dieses Kind diese Eltern

3.2. Zájmena derselbe a derjenige se skloňují jako přídavné jméno se členem určitým a píší se dohoromady

mužský rod ženský rod střední rod množné číslo
1. derselbe dieselbe dasselbe dieselben
2. desselben derselben desselben derselben
3. demselben derselben demselben denselben
4. denselben dieselbe dasselbe dieselben

3.3. Zájmena selber a selbst jsou nesklonná a stojí zpravidla za osobním zájmenem: Ich selbst (selber) habe es nicht gesehen.

4. ZÁJMENA TÁZACÍ

4.1. wer, was 1. wer was
2. wessen -
3. wem -
4. wen was

4.2. welcher, welche, welches

mužský rod ženský rod střední rod množné číslo
1. welcher Vater welche Mutter welches Kind welche Eltern
2. welches Vaters welcher Mutter welches Kindes welcher Eltern
3. welchem Vater welcher Mutter welchem Kind welchen Eltern
welchen Vater welche Mutter welches Kind welche Eltern
4.3. was für ein se používá při zjišťovacích otázkách: Was für ein Schüler bist du? (ve smyslu co jsi, nebo co je to zač?)

4.4. Na přídavné jméno v přísudku se ptáme zájmenem wie: Wie ist das Buch? (Jaká je ta kniha?)

5. ZÁJMENA VZTAŽNÁ

mužský rod ženský rod střední rod množné číslo
1. der die das die
2. dessen derer dessen deren
3. dem der dem denen
4. den die das die

5.1. Řidčeji se používá zájmeno welcher, welche, welches, jenž však ve 2. pádě má tvary dessen, deren: Ein Versuch, von dessen Ergebnis alles abhängt (Pokus, od jehož výsledku všechno závisí.)

5.2. Vztažné zájmeno was odpovídá českému což: Wir haben gesiegt, was uns sehr erfreute. (Zvítězili jsme, což nás potěšilo.)

6. ZÁJMENA ZVRATNÁ

Zvratné zájmeno sich se užívá pouze ve 3. osobě, v ostatních osobách je třeba používat osobního zájmena shodného s podmětem

umývat se umývat si ruce

ich wasche mich ich wasche mir die Hände
du wäschst dich du wäschst dir die Hände
er wäscht sich er wäscht sich die Hände
wir waschen uns wir waschen uns die Hände
ihr wascht euch ihr wascht euch die Hände
sie waschen sich sie waschen sich die Hände

6.1. Zájmena type einander bývají oznáčována jako vzájemná nebo vespolná. Obvykle se spojují s vhodnou předložkou.:
Sie lieben einander - Milují se navzájem .
Sie spielen miteinander - Hrají si spolu.
Sie stoßen aufeinander - Narážejí do sebe, atp.

7. ZÁJMENA NEURČITÁ A ZÁPORNÁ

mancher, kein, jedermann, irgendwelcher, jemand, niemand, etwas, nichts, jeder, aller, es

7.1. Skloňování jemand, niemand, jedermann

1. jemand niemand jedermann
2. jemand(e)s niemand(e)s jedermanns
3. jemand(em) niemand(em) jedermann
4. jemand(en) niemand(en) jedermann

7.2. kein, keine, kein se skloňuje v jednotném čísle jako člen neurčitý, v množném čísle jako člen určitý. Stojí-li samostatně skloňuje se všude jako člen určitý: Keiner von seinen Freunden war da.

7.4. Zájmena es, etwas, nichts se neskloňují: Er weiß nichts Neues.

8. Zájmenná příslovce tázací a ukazovací

tázací ukazovací
bei bei
durch durch
für an für an
gegen auf gegen auf
wo mit wor aus da mit dar aus
nach in nach in
von über von über
vor unten vor unten
zu zu